Aneb, když dva dělají skoro totéž, nemusí to být totéž…

Alexxxus se jednoho dne rozhodl, že uspořádá extrémní závod. Jestli to bylo dřív nebo později se dnes již těžko zjistí. A v konečném výsledku to není ani důležité. Nakonec akci pojal jako závod na 88 terčů.  Lokalitu zvolil netradičně na parkůrové střelnici ve Vráži (okr. Benešov), kterou vlastní Lesy ČR. A tato lokalita nabízí takové možnosti, jako málokterá jiná. Snad jen otevřená prostranství se zde hledají hůře. Za to nejrůznější strže a rokle se přímo nabízely k vytvoření střelby pod velkým úhlem dolů nebo střelby přes tyto rokle, kde se pak těžko odhaduje vzdálenost. Taktéž bylo na trati znát, že jednotlivé její úseky stavěli různí stavitelé s různým přístupem. Takže se dala najít stanoviště, kde se dalo celkem v pohodě ležet a naopak byla tam i stanoviště, kde bylo téměř nemožné zaujmout nějakou smysluplnou střeleckou polohu. Kolegové z Moravy připravili několik stanovišť kde zase byla killzona vidět jen z určitého úhlu, jinak ji zakrývaly různé větvičky ap., často kvůli tomu úmyslně připevněné před sklopku. Stanoviště s povinnými polohami byla snad jenom dvě (stoj bez opory a klek s oporou) ale mnoho stanovišť se stejně nedalo z lehu střílet, takže běžnou polohou byl klek nebo stoj s oporou.

Závod to byl náročný, ale myslím že všichni si ho skvěle užili. K tomu přispělo i počasí, které nakonec nebylo nejhorší: déšť přišel až když jsme se začali rozjíždět domů a vítr v lese byl mírněn stromy, ačkoliv to chvílemi vypadalo, že se některé stromy musí pod náporem větru zlomit. O to zrádnější vítr na pasekách a u rybníčku byl. Naprosto nepředvídatelně se točil a tak korekce na vítr byla často sázkou do loterie.

S výsledkem jsem byl nakonec nadmíru spokojen, neboť se mi podařilo s pružinou nastřílet 150 bodů ze 176 možných. Vítěz kategorie PCP dokázal nastřílet pouze o 11 bodů více. Když se na HW97k netlačí, tak to jde skoro jako s PCP…

Fotek je opět pouze pár. Jednak trať byla hodně roztažená na několik set metrů, takže se obtížně fotili ostatní a druhak mi bylo s přibývajícími hodinami hůř a hůř a tak jsem na focení ani neměl náladu. Poslední zbytky sil člověk potřeboval šetřit, aby na tak dlouhém závodě vůbec udržel koncentraci…